Blog zámecké paní

 

Více o autorce


Žila jsem v jiné časové dimenzi. Vlastně jsem čas vůbec nevnímala. Hladina adrenalinu byla na maximu. Spala jsem čtyři hodiny denně. Nemohla jsem usnout, jak moc moje mozkové závity pálily nové cesty, nové kombinace, představy, argumenty... V hlavě jsem absolvovala snad stovku klíčových jednání... samozřejmě úspěšně :-) V reálu čas běžel asi o něco...

Byla polovina srpna 2020, když přišel osudný telefonát. Je tu jiný vážný zájemce a předloží panu Landovi do konce srpna závaznou nabídku. A záměr? Pětihvězdičkový hotel. Myslela jsem, že špatně slyším. Ne proto, že by tu byl jiný zájemce, ale hotel? Odkaz prvního prezidenta se smrskne na marketingové heslo u vchodu "tady pobýval TGM". Hosté ze...

Nedlouho po první návštěvě jsem se tu stavila, abych viděla zlátnoucí listí v zahradě a slunce, jak se do něj opírá. Ale co to? Kdo tady udělal ten tankodrom? Při bližším ohledání stop jsem usoudila, že to museli být kanci? No, bodejť ne, na konci zahrady chybí plot a anglický park nabízí voňavé pamlsky v podobě bukvic. Stačilo jen přijít...

Končilo léto 2019 a já ve "svém" ušáku mého oblíbeného pražského hotelu popíjela kávu a proškrtávala seznam věcí, které se za poslední dobu staly, a plánovala věci další. Za pár měsíců mi bude pětačtyřicet. Podnikání i charita jsou v růstu, právě jsem absolvovala dvě neuvěřitelné zahraniční cesty. Je čas podívat se na příštích pět let...

Která z nás si v dětství nepředstavovala, že je některou z krásných pohádkových princezen? Věřím, že v koutku duše ... I já to tak měla. Navíc mámino kárání, že bych zaměstnala dva sluhy, když po mně sbírala rozházené svršky po bytě, jen umocňovalo dětskou fantazii ve chvílích klidu, když nikdo nebyl doma. To by bylo něco bydlet na zámku!...